Kapacita a zatížení

"Kapacita síťového serveru je definována jako jeho schopnost zvládnout jistou pracovní zátěž." Zatížení je aktuálně změřená část kapacity, která se právě používá.

Vliv kapacity serveru na výkonnost sítě bývá velmi často naprosto stěžejní. Je proto nutné dokázat porozumět, změřit a upravit kapacitu a zatížení síťových služeb.

Plánování kapacity lze nejčastěji pojmout následujícími třemi přístupy k problematice:

  1. Proaktivní přístup - Zajištění přebytečné kapacity za každých okolností.

  2. Reaktivní přístup - Přidání kapacity podle aktuálních požadavků.

  3. Analytické plánování - Přesné vymezení kapacity dle požadavků.


Přístupy k plánování

Proaktivní přístup

Přístup při kterém mame k dispozici vždy přebytečnou kapacitu pro jakékoliv nároky. Tato strategie sice nakládá nehospodárně s trvalými zdroji, má však svoje opodstatnění v sítích, kde je absolutně nezbytné rychle reagovat na nárůst provozu.

Reaktivní přístup

Zdroje jsou přidávány v okamžiku, jakmile si to vyžaduje aktuální situace. Kapacitu přidáváme jen tehdy je-li její potřeba zcela patrná. Přidání kapacity však zabere nějaký čas a v tomto mezidobí nemohou být některé požadavky obslouženy. Většinou jde však o provozní náhodné špičky.

Analytické plánování

V tomto přístupu je kapacita serverů přesně přizpůsobena nárokům sítě. Kapacita se adaptuje na proměnlivé nároky sítě. Je však nutné implementovat prvky zpětné vazby, které zajistí dodatečné zdroje právě ve chvíli, kdy josu potřeba a následně je uvolní v době, kdy již nejsou potřeba.


Rámcové řešení

ITIL

Na Wikipedii můžeme najít tuto definici:

“Information Technology Infrastructure Library (ITIL) je soubor praxí prověřených konceptů a postupů, které umožňují lépe plánovat, využívat a zkvalitňovat využití informačních technologií (IT), a to jak ze strany dodavatelů IT služeb, tak i z pohledu zákazníků.”

ITIL popisuje sadu praktických doporučení pro strategii zavádění a provozování síťových služeb a jejich uvedení do praxe.

Last updated